Tradiční české hospody dlouho patřily ke koloritu každé vesnice i menšího města. Lidé se v nich po práci scházeli, dali si pivo, poklábosili, zanadávali si na politiky a tak nějak udržovali sousedskou pospolitost. V posledních letech však dochází k nápadné změně. Klasické hospody zanikají a na jejich místech vyrůstají jako houby po dešti asijská bistra.

Asijské bistro jako odraz uspěchané doby

V posledních letech se zvyšují náklady snad na všechno, od energií přes nájmy i suroviny, což zvláště menším podnikům ztěžuje přežití. Jenže to se týká i asijských bister. Odpověď, proč hospody nahrazují bistra, je tedy nutné hledat jinde. Mění se tedy preference zákazníků?

Ano, mění. Dnešní poněkud zrychlená doba nahrává fast foodům a bistrům. Generace pijáků, kteří byli schopní dlouhou dobu bez mobilu v ruce sedět v hospodě a tlachat, stárne. Mladší ročníky dávají přednost něčemu rychlejšímu, ideálně tomu, co si online objednají a jen vyzvednou. Tradiční česká kuchyně nabízená v klasických hospodách je také často vnímána jako těžká a časově náročná na přípravu, zatímco asijská jídla, jako je třeba pho nebo smažené nudle, oslovují jak svojí nízkou cenou, tak nádechem exotiky.

Rozvoj asijských bister napříč republikou je tak odrazem současné doby. Stoupá cena piva, ale jeho spotřeba klesá. Na klesající spotřebě piva sice není nic špatného, ale před očima nám mizí část naší lidové kultury, která se ještě před několika lety zdála být nezničitelná.

Dříve byla hospoda centrem společenského života, ale v době sociálních sítí a digitálních technologií tuto funkci přebírají virtuální komunikace. Lidé už bohužel nemají takovou potřebu scházet se fyzicky, což tradičním hospodám ubírá zákazníky. Navíc mladší ročníky, když už někam vyrazí, tak dávají přednost „mezinárodnějším“ konceptům stravování, což asijská bistra naplňují.

Bistro bez hostů, v kuchyni se přesto nezastaví

I když zánik klasických českých hospod může být vnímán jako ztráta části národní identity, není nutné tento trend vnímat jen negativně. Přiznejme si, že kvalita některých zaniklých hospod nebyla bůhvíjaká. Ty, které přežívají a mají stále své zákazníky, si udržují svoji úroveň a zajde do nich i třeba „zhýčkaná“ generace Z. Takových hospod je sice už málo, ale mají svoji atmosféru. A byla by škoda, kdyby i tyto poslední hospody úplně zmizely.

Ale nezdá se vám, že asijských bister je opravdu hodně? Na první pohled zeje velká část z nich prázdnotou i v době obědů. Jenže v kuchyni je živo. V podniku se střídá jeden kurýr s taškou na jídlo za druhým. I gastroprovoz se totiž z velké části přesunul do online prostředí. Paradoxně tak během mé návštěvy jednoho takového bistra stáli u obsluhy jen uspěchaní kurýři a tři štamgasti, kteří do stejného prostoru chodili, ještě když byl klasickou českou putikou. Postávali tam se svými točenými pivy a vzpomínali na časy, kdy si na stejném místě mohli zapálit cigaretu.