Graffiti lze bezesporu chápat jako umění, přesto je mezi veřejností vnímáno spíše negativně. I tak můžeme v současné době říci, že se jeho reputace zlepšuje. Je to jednak dáno tím, že první česká graffiti generace je již dávno dospělá a graffiti stále vnímá jako součást městské subkultury a za druhé, že doby nesmyslných „tagů“ ničících cizí majetek, jsou již dávno pryč. Graffiti zkrátka patří k městu stejně jako veřejná doprava a iniciativa mnoha zastupitelů, kteří rozhodli o legálních plochách ve mestěch, je rozumným kompromisem pro rozvíjení umu umělců se sprejem v ruce. Jak ale takové graffiti vznikly?
Šedesátá a sedmdesátá léta v USA
První tagy se objevovaly v americké Filadelfii v 60. letech minulého století, ale za prvním jakýmsi proslavením tagů stál newyorský writer Taki 183. Tento mladík pracoval jako doručovatel a při práci se bavil tak, že značkoval zdi svým pseudonymem, který zakončovalo číslo popisné jeho domu. Později pro New York Times uvedl, že jej inspiroval nápis Julio 204, který vídal v ulicích.
Právě zmiňovaný newyorský plátek si všiml zvláštní záliby mladého muže a reportérům se jej podařilo vypátrat. Po rozhovoru s ním zažilo graffiti nesmírný boom nejprve v New Yorku a poté snad v celém světě. S trochou nadsázky tak můžeme tvrdit, že sprejery vytvořili novináři.
Jenže z nevinné zábavy se stal vandalismus. Poškozené vagony metra, počmárané nové zdi. To vše vedlo k rychlému potírání writerů a ti tak v podstatě vstoupili do ilegality.
Česko nezůstalo dlouho pozadu
V Česku, respektive v Českoslovenku, se první tagy začaly objevovat už v 80. letech. Mladí umělci i vandalové se ale naplno projevili až v poslední dekádě minulého tisíciletí. Většinou je spojoval hip hop, ale někdy i užívání konopí.
Zajímavý je rozhodně estetický vývoj tohoto pouličního umění. Zpočátku šlo převážně o tagy, tj. podpisy writerů. Postupem času se ale začaly objevovat malby hodné poklony.
Po přelomu milénia si začali i zastupitelé prakticky všech větších měst uvědomovat, že represe k vymýcení graffiti nikam nevedou, a tak se začaly vyčleňovat legální plochy pro beztrestnou tvorbu pouličních umělců. Zpravidla jde o šedé opěrné zdi nebo zašlá zákoutí, která v podstatě graffiti zkrášluje. Z nudných ploch je tak živá a neustále se měnící galerie. Současně alespoň částečně skončilo zbytečné poškozování cizího majetku a graffiti tak začíná být tolerováno stále větší částí populace.
Na našich stránkách si můžete prohlédnout legální plochy v Plzni i jejich proměnu v čase. Stejně tak jako se mění tvář města, mění se tvář těchto zákoutí, mezi kterými lze objevit skutečně velkolepá díla. Není proto divu, že se motivy graffity stále častěji stávají také inspirací pro design v textilním průmyslu. Tričko s vlastním originálním potiskem totiž svou nadčasovost rozhodně neztratí.