Socha Marxe
Socha Marxe. Foto: Pixabay

Neomarxismus a člověk podle Fromma, Marcuse a Blocha

Neomarxismus je v souvislosti z rozmachem sociálních sítí a internetových diskuzí často skloňovaným pojmem. Nutno dodat, že v téměř všech případech je jeho interpretace buďto úplně chybná, případně zkreslená nebo překroucená. Základy tohoto filozofického směru lze vystopovat zhruba v polovině 20. století, kdy se setkáváme s úsilím některých myslitelů o tvůrčí rozvinutí Marxova učení. Často se jedná o snahu spojit marxismus s freudismem, tedy s principy psychoanalýzy.

Neomarxismus a neofreudismus Ericha Fromma

Jedním z hlavních zástupců tohoto směru byl původem německý, ale ve Spojených státech amerických žijící psycholog a filozof Erich Fromm. Ve svém učení o člověku vyšel z Marxova materialistického pojetí dějin, ale kromě toho věnoval velkou pozornost roli psychických procesů ve společenském životě. Zde pak se odvolával i na Freudovu teorii, v níž rozhodující roli v psychickém životě má nevědomí. Fromm nebral Freudův závěr striktně jako závazný, ale rozhodně se klonil k tomu, že sféra pudů a psychiky hraje v lidském životě důležitou roli.

Ve své teorii zabývající se především fungováním lidské společnosti dospěl v návaznosti na marxismus k zásadní kritice společenského života. Rozlišil dva existenční způsoby, jeden založený na přivlastňování označovaný jako modus vlastnění, druhý založený na bytostném prožívání světa, vlastního života, pojatý jako modus bytí.

Související čtení:  Masaryk chápal sebevraždu jako důsledek úpadku společnosti

Soudobá převaha modu vlastnění je něčím, co je v rozporu s aktivním přetvářením světa. Podle Fromma je úkolem lidské společnosti nastolit vládu modu bytí.

Neomarxismus v podání Herberta Marcuseho

V podobném duchu rozvíjel svoji teorii další původně německý filozof a sociolog, jenž také značnou část svého života prožil v USA. Herbert Marcuse svoji koncepci pojal jako kritickou teorii společnosti, i on vyšel z toho, že soudobá společnost je uspořádána tak, že nedává prostor rozvoji lidských tvůrčích sil, kromě toho v návaznosti na Freuda chápal společnost jako strukturu produkující represi pozitivních pudů, a to včetně lidské sexuality. Dle Marcuseho je nutné osvobodit člověka od vykořisťování, ale také od útlaku jeho psychiky. Cesta ke změně společnosti je cestou zásadního, možná i násilného převratu. Podle Marcuseho má být revolučním subjektem především kriticky myslící inteligence správně reflektující stávající situaci.

Soudobá společnost represí usiluje o formování tzv. jednorozměrného člověka, tedy člověka přitakajícího stávajícímu pořádku, uvažujícího nekriticky, myslícího tak, jak je to žádoucí v rámci zachování stávajícího společenského uspořádání. Proti tomu je se třeba postavit a obnovit autoritu kritického rozumu.

Související čtení:  Jean-Jacques Rousseau považoval volný čas za příčinu lidské nerovnosti

Ernst Bloch a marxistické pojetí člověka

Tento také původem německý filosof se hlásil k marxismu a snažil se jej obohatit o svébytnou koncepci člověka jako subjektu, jako jedince projevujícího se ve své existenci. Jeho filozofie je cestou existenciální analýzy lidského prožívání světa. V životě každého člověka považuje za velmi důležitou naději, která jedinci ukazuje možnost jeho lepší budoucnosti.

Dějiny tak jsou kromě jiného dějinami realizace tohoto principu naděje. Naději v dějinách dávalo i náboženství, moderní doba ale svým myšlení a především svou filozofií ukazuje, že této ideji je možné dát reálný obsah založený na osvobození člověka a všech jeho tvůrčích sil. Tuto možnost dle Blocha obsahuje učení marxismu jako učení o cestě k socialismu, ale je to zároveň možnost, která se nemusí stát skutečností, záleží na konkrétní cestě společenského vývoje. Bloch kromě jiného také nesouhlasil s užitím freudismu ve spojitosti s tvůrčím přístupem k marxismu v moderní době.





Napsat komentář